Ruce i nohy v těch okovech

Napsal M&S (») 14. 2. v kategorii Deník M&S, přečteno: 129×
r5etjdii30kuygnjjoqg0kji9jiznmab.jpg

Kráčím skrze tu houštinu, která mě ze začátku nechtěla pustit, ale přece, když mi uštědřila ránu v podobě škrábance přes pravou tvář, až od konce dolehla zaznamenáním při lehkém ovanutí chuť krve. Náhle se přede mnou vše rozestoupilo a já pocítil jakousi změnu, vyrovnávání, nemám ponětí, jak lépe bych popsal... možná ustálení toku toho, pro co jsem byl možná stvořen.

Samotná okolní krajina jako by umlkla, neboť započala vstřebávat prezenci toho narušitele nejen pomocí darů, jež pronikly k jeho nohám, že v nich dokázal jen ztěžka přecházet. Nejdříve zkoušel zdolávat protější svah snad dny, týdny, měsíce... potom pochopil. Musí do hry zasadit jiný trumf, jestli chce vyhrát a on není zvyklý prohrávat, on tedy ne. Navíc měl nutkavé tušení kolem jeho pozorování někým jiným, jakmile obloha nahodila smrákavou barvu s možným zaševelením zdejšího obyvatelstva skládajícího se z rostlinného charakteru, kam padající oko dohlédlo, usedl pod mohutný strom, soudě dle jeho koruny minimálně staletý, aby dal odpočinout svým nohám u vystavěného ohniště, což symbolizovalo olizování dřeva světlem bez přestání. Odklapl brašnu, nahmatal plátěný vak a uchopil mezi ukazováček a palec poslední zbytky toho, co by ještě donedávna nazýval jídlem. Tvář proměnila výraz nechutenství při přesmýknutí pohledu jejího majitele. Vzápětí plameny vyšlehly nad rámec původního šlehu. Ruce obmotaly kolem dokola útlé chladem prolezlé tělo, ba sklopily pokrývku hlavy více pro zakrytí tváře. Ta mírně upadala do poklimbávání. Oblohu prostupovaly hvězdy tak jasné, že by dokázaly i ukazovat cestu. Náhle dolehlo zašustění. Okamžitě sáhl po tom nástroji používaným jeho druhy a namířil kamsi tím závojem tmy, doprovázeným mlžným oparem, který držel existenci nad zemí úrovně stehen. Se strachem, úžasem sledoval stále stejné neurčité místo, dokud pomale nevyšla dosahem spatření v celé svojí kráse. Předmět o takřka jedenácti palcích svíraný pravou rukou poklesl z vodorovné polohy zpátky, odkud chvatně vyrazila. Čišel strach, stejně jako stud či zvídavost. Ustoupil jsem krok vzad pod pošoupnutí botami o kamínky. Nevylekala se, postoupila přímo ke mě, kde mi přejížděla prsty po obličeji za mumlání takového zvláštního jazyka. Jakživ nic nepřipomínal. Chytla ho a rozutekla se takovým tempem, až ústa téměř nestačila vydýchávat. Kraj lesa hostila mechem posetá jemnost. Jeden na druhého sklouzli pohledem, přimkli se k sobě. Vůbec nechápu proč, ale on, přestože byl vždy podezíravý a nedůvěřivý, v ní pocítil tak čisté dobro. Listy dokrášlila ranní rosa.

Obraz odcházel čím dál více úplnou pohlcující prázdnotou. Ležení bylo zabořené hluboko v polštářích měkkosti tak pohodlných, že tělo vykazovalo známky absolutní uvolněnosti pod lehounkým zaškubnutím.

*pod poslední větou je pokápnuto od nafialovělé tekutiny vonící lesem zhruba průměrem palce ruky*

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a devět